Tak a jsme v Bolivii FOTO ZDE. Prechod z Peru probihal v pohode. Sice celnik po nas chtel vymysleny poplatek cca 30 Kc, ale po konzultaci s ridicem jsme ho ujisitili, ze nema pravdu a nic jsme neplatili. Prvni stanice byla mesto Copacabana (stejnojmenna plaz v Brazilii se udajne jmenuje podle tohoto mesta, kde je take plaz, ale daleko mensi). Toto mestecko lezi u jezeraTiticaca, ktere lezi ve vysce 3810 m.m.n. Je prohlasovano za nejvyse polozene jezero sveta.



Neni tomu tak, jak Peru tak Bolivie, na jejichz hranicich lezi, maji vyse polozena jezera, ovsem ne tak velka. Titicaca je opravdu obrovske, dlouhe 300 a siroke 100 km. Je take spojeno s historii Inku. Dle jejich mytologie se na zdejsich ostrovech Isla de Sol a Isla de Luna zrodilo slunce a mesic. My jsme si udelali vylet na vetsi ostrov Isla de Sol, aby jsme si ho presli z jihu na sever (cca 15km). Perfektni vylet, obzvlast kdyz zapadalo slunce, byly vyhledy luxusni.

Zajimave bylo, ze ostruvek vysoky 200 metru uz byl "horou" s vyskou pres 4000 m.n.m. Pri prechodu ostrova nas prekvapili vyberci poplatku pro mistni komunitu. Proste si tam udelali budku a vybirali za pruchod ostrovem. Celkem dobry napad, asi neco podobneho zavedu ve Velesovicich  Na ostrove jsme i prespali a rano pri ceste zpet na pevninu se stavili na plovoucich ostrovech. To jsou ostrovy z travy a rakosi, ktere plavaji na Titicaca. Kdyz zkratka nekdo chce mit noveho souseda, tak si posune barak i s ostrovem jinam. Nicmene uz to dost zavani turismem a cele je to spis turisticka atrakce. Ale drive to fungovalo. Vecer jsme se jeli do nedalekeho La Pazu, neoficialne hlavniho mesta Bolivie. Oficialne jim je Sucre, ale ani Bolivijci sami nevi, jak to je. Toto mesto je silene spinave, nehezke, zkratka den tu a rychle pryc. Z La pazu smerem na sever do oblasti dzungle vedla jeste pred 3 lety jedina cesta, tzv. cesta smrti. Jmenuje se tak proto, ze je vytesana do skaly, siroka je 3 metry a pod ni je sraz az 600 metru. Vzhledem k velkemu provozu a slozitemu vyhybani se autobusu a kamionu se velice casto stavalo, ze neco spadlo dolu. Pry kazdy mesic 2 busy a nejaky ten kamion....nyni jiz je postavena jinde normalni cesta, tato je nyni pro turisty. Vede z vysky 4800 mnm do nizin 1300 mnm. a je dlouha 80 km. A to cele si muzete sjet na kole. 80 km jen zkopce s uzasnymi vyhledy (bohuzel i na havarovane kaminony pod srazem a spousty krizku kolem cesty). V La Pazu jsme se pak setkali s kamarady z Brna Tomasem a Ditou, kteri prijeli cestovat take do techto koncin. Po dlouhe dobe konecne normalni lidi, se kteryma muzeme dobre pokecat. Taky ze jo, slivovice tekla proudem a my si to moc uzili. Spolecne jsme cestovali tyden az na hranice s Chile. Nejprve jsme jeli do Sucre, ktere je take v Unesco, ale zde jsme byli zklamani. Namesti pekne, ale jinak nic moc. Dalsi den bylo na rade Potosi, nejvyse polozene mesto Bolivie (pres 4000 m.n.m.). Zde jsou velice zname doly na ruzne nerosty. Zname jsou hlavne tim, v jakych podminkach zde hornici pracuji. Teplota v dole je mezi 0-45 stupnu, prach a za to vse velice malo penez. Hornici zde stale zvykaji listky koky a piji mistni alkohol, ktery ma 92 procent. Hornici zde po deseti letech prace umiraji na nasledky tezkych podminek a asi i alkoholu . V dolech jsme byli na Silvestra, takze tam nebylo tolik delniku jako obvykle, nicmene zajimave to bylo. Z Potosi jsme jeli prekrasnou pousti do poustniho mesta Uyuni, ktere je vychozim bodem k mistnim nejkrasnejsim oblatem. Do tech se dostanete jen pronajatym jeepem. Zaplatili jsme si 3 denni tour. Prvni den jsme jeli pres solne plane Salar de Uyuni, ktere jsou velke jako Jihocesky kraj. Dokonale rovna plocha soli, ktera je v jedne casti pod vrstvou 5 cm vody. Mate potom pocit, ze jedete po hladine jezera. Z toho celeho jakoby prechazel zrak. Fantazie. Vecer jsme se ubytovali v solnem hotelu, kde bylo vse ze soli - zdi, postele, stoly atd. Dasli den jsme jeli pousti kolem barevnych lagun a krasnych scenerii, to vse ve vyssce 4000 - 5000 m.n.m. Posledni den jsme jeli pres Daliho poust, ktere maloval na obrazech. Snad nejhezci poust, kterou jsme kdy videli, hrala vsemi barvami. Pak uz posledni laguna Verde a rychle na hranice Bolivie - Chile. Zde se loucime s Tomem a Ditou, my pokracujeme do Chile a oni se vraci do La Pazu a dal do Peru.

Bolivie nas opravdu ocarovala, je zde prekrasna krajina. Vetsina cestovatelu tvrdi, ze je to nejhezci stat Jizni Ameriky. Co se tyka cen, vsichni tvrdili, ze je neskutecne levna. My jsme nevideli rozdil oproti Peru, asi se tu rychle zdrazilo  Ale oproti Chile je tu skutecne velice levno. Chteli jsme jet i do Amazonskeho pralesa, narodniho parku Madidi, ale je tu nyni obdobi destu a v jungli prsi i nekolik dni v kuse, je problem se tam i dostat. Tak snad priste, sem bysme se chteli nekdy urcite vratit. Bolivie je zatim nejchudsi stat Jizni Ameriky, ale oproti Indii je na tom jeste dobre. 
Nyni jsme jiz v Chile, kde jsme byli na Rally DAKAR, ale o tom az priste.