Belize

Tento stát jakoby ani nepatřil do Střední Ameriky. Přejedete hranice a najednou jsou všichni o 4 stupně tmavší (Belize je černošský stát) a úředním jazykme je angličtina. Dalším šokem jsou ceny. Při srovnání s okolními státy je Belize velice drahá. Přijeli jsme tedy autobusem do Belize city FOTO ZDE.Před tímto městem nás spousta lidí varovalo, že tam jsou gangy a v podstatě se nedá ani z nádraží vyjít ven. My jsme tento pocit neměli, nicméně na večerní procházky to tu zrovna také ideální není. Přesunuli jsme se na trajekt jedoucí na ostrov Caye Caulker.

Jsou zde pěkné ostrovy, které jsou nadohled druhému největšímu korálovému útesu na světě (ten největší je v Austrálii). Uvažoval jsme i o potápění, ale cena 380 USD za jednodenní výlet se třemi ponory je opravdu dost. Tak jsme si tu udělali odpočinek u vody a procházkami po okolí. Ten, kdo si představuje krásný karibský ostrov plný pláží (stejně jako my) je asi trochu zklamán, pláže tu téměř nejsou. Koupat se musítě z mola. Večer jsme se šli projít mimo vesnici a co nevidíme..3 metry od nás na pobřeží leží dvoumetrový krokodýl. Mysleli jsme si, že krokodýli jsou jen sladkovodní...spletli jsme se :-) zrovna jel kolem místní na kole, říkal, že jich je tam plno ale pokud nebudeme chodit moc blízko tak se nám nic nestane... Další den jsme se lodí přesunuli opět do Belize city a hned autobusem k hranicím s Guatemalou. Tam nás celníci oholili o výstupní poplatek, cca 38 USD. V Belize jsme tedy byli jen 2 dny. Každopádně jsme rádi, že jsme tu byli, ale nijak extra zvlášť nás tato země plná močálů nenadchla.

Po úspěšném překročení hranic do Guatemaly  FOTO ZDE se na nás ihned vrhli taxikáři ,ale odolávali jsme statečně. O kus dál stál totiž autobus za 1/4 cenu. Jeli jsme (ačkoliv jsme to původně chtěli vynechat) na ruiny Tikal, údajně nejhezčí Mayské stavby. Guatemala chce asi vydělávat, protože letos zvedla vstupné z 50 Quetzales (čti kecáles) na současných 150 Quetzales (cca 320 korun). Ruiny byly zajímavé hlavně tím, že se nacházejí v hlubokém pralese, po liánách skákaly opice, z pralesa so ozývaly divoké zvuky. Nicméně stavby byli normální, v Palenque se nám asi líbilo víc. (zjišťujeme, že jsme čím dál víc nároční. Ono když už toho člověk viděl tolik, tak se to dá čekat...). Večer jsme se z ruin dopravili do městečka Flores, které je na malebním poloostrově. Hned ráno jsme jeli směr kaskády Semuc Champey. Cestovky sice nabízeli přímý spoj, ale my jsme volili dopravu s místními minibusy. Ty zde fungují skvěle až pár maličkostí ato že Vás např. dovezou jinam než vlastně chcete...Navíc jezdí dost divoce, jízda v protisměru v nepřehledné zatáčce je samozřejmost....Navíc jezdí dost přeplněné, např. v minivanu, ve kterých je u nás max kapacita 9-12 osob (např. VW transporter) nás jelo celkem 29. Už jsme si myslel, že nás bude normální počet a pojedem jako lidé...když náhle mi na jednom koleni přistálo dítě. K mému velkému překvapení jsem za chvíli měl jeho matku na koleně druhém.
Nakonec jsme se po deseti hodinách a šesti přestupech dostali do města Lanquín, výchozí bod ke kaskádám Semuc Champey. Tam jsme se vydali další den, pěkný výlet do pralesa s koupáním se v řece a již zmíněných kaskádách. Pak už jsme opět divokou jízdou jeli 8 hodin přes špinavou Guatemu City do sopečného městečka Antigua, kde jsme právě nyní.