Z Buenos Aires jsme leteli dlouhych 14 hodin (cast letu byla nad Antarktidou kousek od Jizniho polu) do Aucklandu na Novem Zelandu. Tam jsme zacali zjistovat moznosti presunu po teto krajine. Hned prvni dojem byl velice mily, lide nam ochotne radili, byli usmevavi. Po zjisteni vsech moznosti jsme zjistili, ze nejlepsi volbou je pujcit si auto. To nas stalo na  19 dni cca 10tis, coz je velice slusne. Autobusy jsou zde asi 10x drazsi nez v Jizni Americe, takze bysme zaplatil jeste vic nez za auto, navic bysme videli jen pulku veci kvuli omezene mobilite...
Prvni vyjezd z pujcovny byl velice komicky. Na Zelandu se jezdi vlevo, volant je tedy na druhe strane nez u nas. Takze prvnich 5 minut stale v protismeru....prvni kruhovy objezd byl take peklo, clovek se diva proste jinam nez ma..pak uz to ale celkem slo. Auckland jsme si nechali az nakonec, tak jsme hned vyrazili na jih. Zakotvili jsme u mestecka Rotorua, ktere lezi u stejnojmenneho jezera. V okoli je spousta termalnich lazni, jde to zde i dost citit. Zde bylo jedine nase placene ubtovani. Stalo 400 Kc za oba, ale byl tam i bazen, jak s termalni vodou 40 stupnu tak plavecky bazen s 25 stupni. Perfektne byla vybavena i kuchyne, pradelna a internet (to uz ale za priplatek). Zde jsme zjistili, jak je to na Zelandu se vstupy. Drtiva vetsina prirodnich kras je zdarma, dokonce se zde neplati ani za vstup do narodnich parku. Jakmile ale mate chut si zajit na nejakou atrakci nebo cokoliv, co je upraveno clovekem, hodne zaplatite. V podstate vstupne pod 400 Kc zde skoro nikde neni. Neboli, zdarma nebo az moc draho. My jsme nastesti na prirodu a bungee jumping atd, ktery je tu velice popularni, uz mam zas sebou. Na Zelandu jsme vsak hodne usetrili za ubytovani, protoze se zde da kempovat zdarma na odpocivadlech nebo u jezera, v podstate to tak dela kazdy. Z okoli mesta jsme byli nadseni, jsou zde krasne Redwood lesy, stromy podobne Sequiojim v USA. Zde to je ovsem zkombinovano s obrovskym kapradim (podobne jsme videli v Kostarice), ktere je jako strom. Lesy jsou zde plne jezirek, ve kterych se vse odrzi jako v zrcadle.
Z Rotorui jsme jeli dale na jih, konkretne do Wellingtonu. Zde zrovna probihalo mezinardoni finale ragby. Tusim ze vyhralo Fiji. Tento turnaj je jednou za rok a je mistnim zvykem, ze se na tento zapas chodi ve skupinkach v prevleku. Takze jsme cely vecer potkavali skupinky veznu, baletek, plavcu, namorniku, nektere oblecky byli velice vtipne....
V noci jsme se nalodili na trajekt jedouci pres Cookuv pruliv siroky 23km na Jizni ostrov, do mesta Picton. Na Jiznim ostrove jsme chteli stravit 2 tydne, vetsina TOP veci se nachazi prave zde. Nejprve jsme si prosli fjordy v severni casti ostrova. Pri ceste sem jsme vzali stopare, ze ktereho se vyklubal Cech. Celkove, na Zelandu jsme potkali tolik Cechu jako ze celych 7 mesicu predtim. Pak jsme se cestou stavili u lidi, u kterych jsme meli puvodne pracovat. Velice mili lide. Pokecali jsme, oni nam za odmenu nabidli nocleh v ubytovne pro jejich zamestance a nabalili jablka na cestu. Odtud to jiz nebylo daleko do asi nejhezciho NP, Abel Tasman. Zdejsi park se chlubi krasnym pobrezim, ktere byste spise hledali v Karibiku. Zatoky, kde azurove modra barva vody prechazi do zelene, to vse na okraji hlubokeho pralesa. Zde jsme si udelali celodenni turu. Libilo se nam tu tak moc, ze jsme se vraili az v 23 hodin, takze posledni hodinu a pul jsme sli v uplne tme jen s celovkou. Zvuky, ktere vychazely z husteho pralesa kolem pesinky nas pohanely rychle dopredu. Ale byla to i romantika (ktera nas provazi samozrejme celym vyletem), protoze nam na cestu svitily stovky svetlusek. Na jih jsme dale jeli po udajne jedne z nejhezcich cest na svete. Kolem cesty bylo spoustu kratkych zastavek na tury do pralesa, jeskyni, plazi. Cestou jsme videli i desitky delfinu. Zije tu i nejmensi delfin na svete, ktery se vyskytuje pouze tu. Nejvice se nam libila zastavka u mesta Punakaiki, kde byli fantasticke Pancake rocks (palacinkove skaly). Ted jen poznamka k nazvum mest. Mesta maji casto Maorske nazvy nebo klasicke anglicke - najdete zde napr Londyn, Brighton atd. Asi se koloniatorum nechtelo vymyslet nove nazvy....ale tak je to vsude. Zpet ale k Zelandu. Dale na jih byli dokonce ledovce (Fox a Franz Joseph). Jsou to pry nejblize polozene ledovce oceanu mimo ledovce na Antarktide. Pocasi zde (a vlastne na velke casti zapadniho pobrezi Jizniho ostrova) velice destive, i nam zde casto prselo. Velice zname misto je Milford Sound, coz je Fjord, ktery je jako jediny pristupny po silnici . Dale jsme jeli rozlehlymi loukami plne ovci a krav po jiznim pobrezi Jizniho ostrova. Zde nam pocasi pripadalo jako v Patagonii, silny vitr a zima. Odtud to uz opravdu neni daleko na Antarktidu. Rozhodli jsme se udelat si i tury kolem nejvyssi hory Noveho Zelandu (a zaroven cele Austrooceanie) Mt. Cook (3755 m.n.m.).Pak uz jen par dalsich zastavek a hura zpet na Severni  ostrov. Cestou jme potkali velice vtipnou dvojku Pavla s Ludkem, se kterymi jsme oslavili Majiny narozeniny. Kluci, zdravime Vas. Zde je asi nej lakadlo narodni park Tongari. Oblast sopek, mezi kterymi  jsou barevne kratery spolu se zelenymi jezirky.....neni divu, ze se i zde (stejne jako jinde na Zelandu) tocil film Pan prstenu. Na zaver uz jen Auckland, ktery nas take, jak jinak, mile prekvapil. Na Zelandu jsme byli celkem 20 dni. Najeli jsme pres 5000 km a videli to hlavni. Nicmene na Zeland je i rok malo. Je toho tady proste ke koukani spousta. My ovsem tolik cau nemame a letime dal, tentokrat na Fiji.